Jak jsem si "nesedla" s dětmi a víkendy off

27. října 2013 v 22:52 | Mish
Jak jsem slíbila, tak konám :). Zjistila jsem, že mým největším problémem bývá článek vůbec nějak začít… Takže, bylo nebylo, za devatero oceány, žila malá milá Mikejla, která se starala o rozmazlený Americký dětičky. Už druhým rokem. Mikejla byla nejsilnější ze všech au pairek a zasloužila by si ocenění za nejsilnější nervy. Hahaha, tak dobře, konec srandy, zpátky k realitě.



Už po prvním týdnu u nové rodiny jsem věděla, že tohle rozhodně nedopadne dobře. Začalo to tím, že se z dětí začali stávat nevychovaní zmetci. Omlouvám se za mluvu, ale bohužel nejdou nazvat jinak. Nejenom, že mě neposlouchali, ale občas mě dovedli do takový situace, že jsem se slzami v očích odcházela k sobě do pokoje a musela jsem se chvíli uklidňovat. Mě, rok zkušenou au pairku. A takhle jsem si ten druhej rok rozhodně nepředstavovala. Protože druhý rok měl být o pohodě, alespoň v rámci možností hodných dětech, kamarádech a cestování.

Vypadalo to asi tak, že moje host rodina si myslela, že s nimi budu 24 hodin 7 dní v týdnu. Z počátku jsem nic neříkala, protože jsem si tak nějak říkala, že když budu chtít, oni mi určitě to volno dají. Když jsem ovšem každý večer trávila u televize se řvoucími dětmi, pět dní v týdnu, do desíti hodin a občas i dýl, začala jsem si uvědomovat, že tady asi bude něco špatně. Nejvíc špatně na tom všem bylo, že mi němka, se kterou jsem o rodině mluvila předtím, říkala, že každý den končila kolem 5 - 6 odpoledne. Což byl teda s mýma 10ti večer podstatnej rozdíl. A celkově větina věcí, které mi říkala předtím, se dost lišily od skutečnosti.
Chování dětí se začalo týden od týdně stupňovat a já se většinou v pátek večer balila a odjížděla jsem ke Gabči až do neděle do večera. A to ještě s tím, že jsem doufala, že v neděli večer přijedu tak pozdě, že už nikoho neuvidím. Prostě taková ta idylka, kdy se plížíte z baráku a do baráku jako zloděj, i když na to být pryč máte právo, protože to je VÁŠ volnej víkend. Po čase přišla na řadu rozmluva s host matkou. Bylo mi řečeno, že mě děti neposlouchají a vysmívají se mi přímo do obličeje proto, že nejsem dost "silly" a nedělám s nima tolik srandy, jako předchozí au pairs. Ano, možná jsem nedělala, ale bylo to jen a proto, protože prvně jsem chtěla mít hotový úkoly a ostatní věci. Protože pro mě (bohužel) platí první práce, potom zábava. A jsem taková ta au pair, která si nenechá od dětí skákat po hlavě. Když totiž neuděláme úkoly, nebude to vina dětí, ale au pairky. Podle toho, co jsem slyšela to s milou předchozí němkou měli tak, že jim povolila všechno a o nic moc se nestarala. To bohužel ale nebyl můj případ. Snažila jsem se tedy ale "polepšit" a dělala jsem věci, který mi HM poradila dělat. Bohužel/bohudík? se nic nezměnilo a věci směřovaly spíš k horšímu než k lepšímu. To bylo pro mě znamení, že přišel čas promluvit si s koordinátorkou. Tudíž jsem jí na jednom z našich coffee mornings vylíčila situaci, jak mě děti nerespektujou, neposlouchají, utahujou si ze mě, smějí se mi do obličeje, volají do práce rodičům pokaždé, když jim řeknu něco udělat, atd. atd. atd. Koo na mě koukala poněkud s otevřenou pusou a navrhla, že tedy může přijít k nám a pokusit se promluvit jak s HM, tak se mnou. Můj původní plán byl HM nic neříkat a prostě počkat, až se jí koo ozve. Jelikož mám ale na rozdíl od Američanů nějaký to svědomí a hrdost, sebrala jsem všecky síly a šla jsem si s HM promluvit první. Narovinu jsem jí řekla, že mám pocit, že se to s děckama nelepší, spíš horší, co mi dělají atd…. A ona navrhla, že si teda můžeme promluvit všichni dohromady. Uhhhh… Rozhovor probíhal asi tak, že se HM zeptala kluků, co by se mnou rádi dělali. Kluci odpověděli, že nic. HM začala navrhovat různý věci, oni jen kroutili hlavou, že "hmmm". Za 5 minut byl náš "big talk" done. Stále jsem čekala, že k nám přijde moje slavná koo, ale když v předem domluvený den nepřišla, usoudila jsem, že jí HM řekla, že už chodit nemusí. Nechala jsem teda věci běžet zhruba další týden a půl. Nic se ale nelepšilo, naopak se to horšilo víc a víc. Na děti jsem začala být doslova alergická, protože jediný, co mi dělaly, byly naschvály. Pohár takzvaně přetekl jeden nedělní večer.



Odjížděla jsem v pátek ke Gabče si užít fajnovej víkend, děcka byly stejně nemocný, takže jsem si říkala, o co jde. O to víc jsem byla překvapená, když jsem v neděli večer dojela. HM na mě okamžitě nastoupila s přednáškou, že děti jsou nemocný a já si klidně odjedu na celý víkend, že jí stejně přijde, že když můžu, okamžitě se balím a odjíždím pryč, nechci s nima trávit čas a celkově se o ně vůbec nezajímám a nechci být ten jejich slavný "člen rodiny". Well, co na to říct. Ono kdo by chtěl trávit víkendy s dětma, který na vás 24/7 útočí, ječí, nadávají vám, vysmívají se vám do obličeje a to všechno i před rodičema. Takže ne, nechtěla jsem s nima být ani v jednom baráku, když jsem nemusela. Nevím, jestli mojí HM přišlo málo, že s nima každý večer trávím u televize a jsem off až v 10 večer, ale pravděpodobně ano. Protože ona je přeci děsná zábava, být s jejíma "andílkama" po většinu dne a pak s nima ještě trávit večer. Nakonec se vše obrátilo tak, že to vlastně je moje chyba, protože já jsem se nedokázala dětem přizpůsobit a najít si k nim cestu. Američtí rodičové prostě nikdy neuznají, že je chyba v jejich dětech. Slyšela jsem případ, kdy host dítě šlo po au pairce i matce s nožem, ale rozhodně to nebyla chyba toho dítěte. Takže co si pak o tomhle máte myslet… No každopádně mi bylo řečeno, abych se hned v pondělí ráno ozvala koordinátorce a pak se uvidí, zda můžeme najít nějaký řešení. I když to už mi bylo předem jasný - NEMŮŽEME. Jediným řešením by bylo, kdyby se chování dětí změnilo ze dne na den, což se nestalo. Proč oni by se měli měnit kvůli nějaké au pairce, když mají jistotu, že když to nevyjde s jednou, vyjde to s další. Tudíž mi bylo předem jasný, jak tohle dopadne. V pondělí jsem se s ní teda ještě snažila na coffee morning mluvit, ale i ona mi řekla, jak to dopadne. A jediným řešením byl mnou tak moc nechtěný, ale nevyhnutelný rematch. Takže skoro na den přesně jsem byla tam, kde jsem byla před rokem. V rematch, s vidinou toho, že nevím, kde budu za dva týdny. Takže to mi ten druhej vysněnej rok začal docela pěkně :).

Teď bych ještě chtěla říct pár slov o tom slavném "part of the family", aneb jak si Amíci představují, že je au pair členem rodiny. Nevím, jestli to bylo tím, že předchozí němka neměla žádný kamarády (což mi i řekla) a proto trávila s rodinou veškerý volný čas a oni si na to zvykli, nebo jestli prostě čekali, že celý au pair program je o tom, žít v rodině a sedět doma na zadku..., whatever. Každopádně z celýoh tohohle jejich "part of the family" je mi tak akorát na blití. NIKDY nemůžete být 100% člen rodiny, to prostě nejde. Možná tak v jednom případě z tisíce. Ale stejně to prostě nebude opravdový. To, že si rodina myslí, že s vámi stráví víkend a vy se tím pádem automaticky stáváte členem rodiny je prostě bullshit. Stejně s nimi ve většině případů trávíte víkend proto, protože potřebují pomoct s děckama. Neříkám, že je to tak pokaždý, ale ve většine případů jo. Kdybyste byli opravdovým členem rodiny, nebude jim vadit, když řeknete "ne" a když budete trávit víkendy s kamarádama. Ano, au pair program je i o tom, vyzkoušet si žít v jiný rodině, zažít si tu jinou kulturu a další věci, co na vás křičí z letáčků. Ale taky je to o tom, najít si kamarády z celýho světa, poznávat Ameriku, cestovat a mít zábavu! Občas mi bohužel přijde, že některý rodiny tohle naprosto nechápou a čekají, že s nimi budete trávit den a noc, pondělí a pátek, sobotu i neděli. Vím, že je to těžký, žít s někým novým po celý rok, ale taky to je o tom dělat kompromisy, s obou stran. A ne že se pak chudák au pair (já) bude pomalu bát jít ven, aby neviděla, jak na ní host rodiče koukají tím pohledem "zase někam jde". Takže tolik o Americkém "part of the family".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 braben braben | Web | 26. ledna 2014 v 16:21 | Reagovat

dovoz aut z usa  - www.braben.cz

2 strongeer strongeer | Web | 17. února 2014 v 21:27 | Reagovat

Nádherné, chtěla bych to zveřejnit na FB stránkách o au-pairkách, které mám, s tvým povolením, jestli ho dostanu
https://www.facebook.com/CeskeASloveskeAuPairVsude

3 Petra Petra | Web | 13. dubna 2015 v 15:33 | Reagovat

Ahoj, založila jsem blog o mém životě jako au-pair v lodnýně, budu ráda když se podíváte! :)

4 Petra Petra | Web | 13. dubna 2015 v 15:33 | Reagovat

Ahoj, založila jsem blog o mém životě jako au-pair v lodnýně, budu ráda když se podíváte! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama