Vánoční dovolená na Floridě

20. dubna 2013 v 21:42 | Mish |  Amerika no.5

Kdybych byla doma, 24. prosince pomalu ani nejdu spát, protože bych si užívala dárečky, jako každej rok. Jelikož jsem ale letos doma nebyla, jediný, co mě trápilo, bylo, zda jít nebo nejít spát a poté vstávat ve vražednej čas 3:00 ráno. V ten čas totiž začínala naše úžasná a jedinečná vánoční dovolená na Floridě. Tak nějak jsem se už týden dopředu modlila, aby se stala moje nejoblíbenější scéna z mýho nejoblíbenějšího filmu, Sám doma, a to "Prosim vás, co je tohle za město???!" "To je New York, pane." "No má úcta…" "Jsi v pořádku?" "To bude dobrý…" "To ne…, naši jsou na Floridě a já jsem v New Yorku. Naši jsou na Floridě a já jsem… v… NEW YORKU!" Bohužel, takový štěstí jsem neměla a po nastoupení do letadla nám bylo oznámeno, že "Vítejte na palubě letecké společnosti Airtrain," a letěli jsme opravdu přímo do Orlanda.



Od čtvrtka u nás byl host matčin synovec se Seattlu. Stručně a krátce, je to idiot. Štěstí tomu ale chtělo, a my jsme letěli společně, protože moje drahá rodinka už měla letenky od loňských Vánoc, kdežto my si je kupovali někdy v říjnu. V 6:30 jsme tedy odlítali z Washingtonu, já v zimní bundě, mikině, roláku a čepici, můj spolucestující v žabkách, tričku a kraťasech. Jen tak pro představu. Když jsme nastupovali do letadla, byl problém, protože se tam nemohly vejít všechny příruční zavazadla. No komedie :D. Takže jsme je dávali z tunelu nějakýmu chlapíkovi, kterej je dával rovnou do zavazadlovýho prostoru. Let byl úúúúžasnej! Vždycky jsem si přála letět za tmy a opravdu to stálo za to. Zprvu jsem viděla všechny ty světýlka, z čehož jsem byla absolutně nadšená, pak čím výš jsme se dostávali, vlítávali jsme do mlhy, takže už byly vidět jen takový světelný oblasti, což bylo taky dost zajímavý. Pak jsem si ještě počkala na východ slunce, kterej byl během půl hodiny a pak už jsem spala až dokud jsme se nedostali nad Orlando. Kosa mi teda byla pořádná, seděla jsem přikrytá bundou celou dobu (můj spolucestující byl stále jen v žabkách a tričku a kraťasech pěkně prosim :D) a když jsme o dvě hodiny později přistáli v Orlandu, myslela jsem, že ani nerozmrznu. Na letišti bylo docela příjemně, ale žádná sláva no. A pak už před námi bylo jen 6 hodin čekání na host famílii. Popravdě, zábavnější odpoledne si nedovedu představit :D. Po zhruba hodině už jsem nevěděla, jak si sednout, po dvou hodinách jsem dostala hroznej hlad, ale Skřet (tak jsme ho přejmenovali s mamkou a taťkou) spal, takže šance dojít si koupit něco k jídlu - nulová. Po třech hodinách se mi začlo chtít na záchod - Skřet stále tvrdě spal - šance dojít si na záchod - nulová. Po čtyřech hodinách jsme s rodičema na skypu pozorvali lidi.. Po 5ti hodinách už jsem myslela že umřu… A po 6ti hodinách nám konečně zavolala host matka, že přistáli. Juchů! Došli jsme teda vyzvednout zamluvený auto do půjčovny a mohlo se jet k hotelu. Konečně!

Už v autě do hotelu jsem pochopila, jak to teda na dovolený bude. Tzn., že rodiče budou stokrát víc v pohodě než doma a holky budou stokrát víc nesnesitelnější, než doma. Do hotelu to byla asi půl hodina, která byla prohádaná, prokřičená, probrečená a pronadávaná. A to byly docela krásný vyhlídky na nadcházející týden, haha. Když jsme dorazili do hotelu, už tam na nás čekali rodiče host otce, mimochodem moc příjemný lidi :). Ten večer to vypadalo asi tak, že jsme vybalili, my, dospěláci, jsme si šli sednout na balkón se skleničkou vína (juch :D) a povídali jsme a holky seděly zavřený v pokoji, jedna hrála na tabletu a druhá na nový konzoli, co dostaly k Vánocům. Což byla mimochodem jejich jediná činnost celou dovolenou. Ale k tomu se dostanu… Večer jsme se pak hodinu dohadovali, co teda budeme dělat další den a jakej park navštívíme (protože to byl hlavní účel celý dovolený, návštěva zábavních parků v Orlandu….), starší holka řvala po matce, že chce jít do Vodního světa, mladší byla taková neutrální, že je jí to jedno a já jsem se nakonec podřídila většině, že teda ve středu do vodního světa a ve čtvrtek do Harry Potter parku.
Ve středu ráno už ale bylo všechno jinak. To, že jsme se den předtím domluvili, že teda půjdeme do Vodního světa, už bylo dávno pasé, starší holka se totiž rozhodla simulovat a předstírat hrozný zranění kotníku, takže její přání bylo jediný, a to zůstat celý den v hotelovým pokoji. No proč ne, vždyť jsme přece jen na dovolený na Floridě. To, že všem nakecala, že si vyvrtla v noci kotník, když šla na záchod, byla jedna věc, ale to, že jí to všichni sežrali i s navijákem, byla věc druhá. Panebože, vždyť já jsem v tom samým pokoji spala, a nic se nestalo. Někdy mě fakt ta naivita Američanů nepřestává udivovat. Ovšem rádoby vyvrtnutým kotníkem to pouze začalo. Mladší holka začala po chvíli škemrat, že se jí vlastně ani do parku nechce, protože se tam přeci stejně mělo jet jen kvůli starší, a že by raději na nákupy. Jako pardon??? My jsme jeli na dovolenou, abychom jezdili po nákupech? To jsme ksakru mohli dělat v zasněženým Marylandu, a nemuseli jsme jezdit na dovolenou na prosluněnou Floridu. Vtipný na tom bylo, že Skřet začal "Anoooo, tetoooo, pojeďme do obchoďáku!!!". V tu chvíli jsem se chtěla odstřelit. Musela jsem se hooodně ovládat, abych mu nedala přes držku. Idiot prostě. No nafouklá jsem šla za matkou a prostě jsem jí vysvětlila, že jsem neplatila letenku jen proto, abych mohla sedět na hotelovým pokoji a jezdit po obchoďácích… Tak jsme nakonec do parku jeli. Já, matka, Skřet a malá holka.

V Orlandu jsou dva parky - Island of Adventure a Universal Studios. Mohli jsme si vybrat lístky na jeden nebo více dnů, do jednoho nebo obou parků. Nakonec se rozhodlo (s tím, že jsem do toho měla co mluvit nejmíň ze všech), že se koupí lístek na jeden den do obou parků. Ta nejstupidnější varianta, na který jsme v podstatě akorát prodělali. Ale tak whatever. Řekla jsem si, že když už si ta to platím, tak si to prostě užiju! Náš cíl byl tak nějak jasnej - Harry Potter World, takže jsme začínali v Island of Adventure parku. Prošli jsme půlku dětskýho světa, svezla jsem se s malou na "něčem jako jsou labutě" a pak že teda budem pokračovat přímo za Harrym. Cestou nás ale odchytli s tím, že je Vánoční představení o Grinchovi. Jelikož to je jeden z mých oblíbených Vánočních filmů, šla jsem ráda. A představený bylo super super super! Za hodinu přehráli celej příběh a na konci nám dokonce i sněžilo :). Úžasný. Když jsme vyšli ven z toho sálu, nebo co to bylo, málem nás to odfouklo. Mega vítr, obloha uplně černá a vypadalo to, že se opravdu vyplní předpovědi a bude pršet. Neušli jsme ani 10 kroků a začal mega déšť. Tak jsme rychle doběhli do takový obří "houby", ve který bylo občerstvení :D, koupili jsme si oběd a že teda počkáme, až to přejde. Jenže uplynula půl hodina, hodina, a stále pršelo a pršelo a pršelo. V tom mojí super host matku nenapadlo nic jinýho, že teda pojedou domu, protože ona má ve 3 odpoledne masáž a pršet nepřestane podle googlu. Oukej, v tu chvíli jsem se málem zadusila hranolkou. Jakože ona si koupí dva lístky do parku za nějakých x stovek dolarů, pak nechá holku svézt se na jedný atrakci, zajde na představení, nají se a chce jet zpátky? Tak jsem nahodila nejsmutnější obličej co umim, a říkala jsem jí jakože prostě se mi nechce ještě jet, když už jsem si to zaplatila a tak…, a jestli bych tam nemohla zůstat sama. Překvapivě jí to nevadilo (asi si stejně myslela, že mi to celý odpoledne proprší - google to přece říkal….) a tak mi pouze popřála, ať mám fun a večer jí zavolám, až budu chtít odvoz zpátky. Juchů! Takže se ze dne, kdy budu muset chodit pouze na dětský atrakce, stal nejlepší den na světě, kdy jsem byla sama svým pánem v zábavním parku v Orlandu. V "houbě" jsem si v klidu dopila a poobědvala a pak jsem teda vyšla ven, že už neprší tolik a prostě to nějak přežiju. K mojí radosti (a k matčině velkýmu překvapení určitě) přestalo pršet tak 15 minut po tom, co odjeli. Haha, jejich problém.

Cíl byl jasnej. HARRY POTTER WORLD. Abych pravdu řekla, pomalu jsem tam k tomu utíkala. A když jsem konečně prošla bránou do Prasinek, bylo to to NEJLEPŠÍ A NEJÚŽASNĚJŠÍ NA SVĚTĚ. Jakože WOW. Nevěděla jsem, zda se mám první dívat na Bradavickej expres, dát si máslovej ležák, koupit si Bertíkovi fazolky tisíckrát jinak, zapózovat si na nástupišti 9 a ¾, podívat se do Kratochvílných kouzelnických kejklí Freda a George, vybrat si hůlku od Olivandera a nebo se podívat na Zlatoslava Lockharta v Krucáncích a Kaňourech. Když jsem si užila všeho tohohle (nemůžu říct dostatečně, protože to rozhodně nestačilo, ale tak v rámci možností…), vydala jsem se k Bradavickýmu hradu. A to teprve bylo to pravý WOW. Myslím, že na mě musel bejt strašně srandovní pohled, když jsem tam chodila jak malý dítě o vánocích, s pusou pomalu dokořán. Do Bradavic se dalo dostat dovnitř a uvnitř měla být nějaká horská dráha. Tak jako neexistoval svět, ve kterým bych to nezkusila. Host matka mi teda říkala, že se tam čeká šílená řada, ale whatever, i kdybych tam měla čekat až do zavíračky, tak bych si to vystála. Nakonec mi tahle celá "je tam dlouhá řada" sranda trvala asi 2 a půl hodiny. Jakože kdybych nebyla takovej šílenec do Harryho Pottera, asi bych to dávno vzdala. Bylo horko, stáli jsme povětšinou na sluníčku, nebylo se kde opřít, nic… A řada se pohybovala neskutečně pomalu. Asi tak v půlce jsme došli dovnitř hradu, kde jsme si museli odložit věci do omykacích skříněk (což je hrozně super, že se o to nemusíte na tý atrakci bát, jestli vám to nevypadne nebo tak…) a já se začla těšit, že už tam teda fakt budeme. Omyl, haha. Pak nás čekala ještě jednou skoro ta samá řada. Akorát že teda tak půlka z ní se stála přímo uvnitř hradu. Jediný, co mě mrzelo bylo, že jsme si nemohli vzít s sebou foťáky. Akorát telefony, nebo něco do kapsy. Jelikož jsme v tý době ještě měla svůj super stupidní telefon asi tak s nulovou šancí něco pořádnýho vyfotit, měla jsem smůlu. Ale stačilo mi to i vidět na vlastní očiska :). Procházeli jsme kolem sochy která vede k Brumbálově pracovně, kolem Moudrýho klobouku, kolem obrazu Baculaté dámy, Nebelvírskou společenskou místností… Pak jsme procházeli i učebnou obrany proti černé magii, kde byla dokonalá simulace toho, že tam na takovým balkónku stojí Harry, Hermiona a Ron. Jakože v první chvíli jsem si fakt myslela, že tam jsou, jak to bylo věrohodný :D. No a pak když jsme došli nakonec, byla tak horská dráha. Jakože horských drah jsem zažila už pěknej počet, ale tohle byla BOMBA. Nebyla to horská dráha jako taková, podle mě jsme ujeli jen kousíček, ale byla to prostě simulace jak kdybychom letěli s Harrym na koštěti, nějaký scény byly jakože normálně filmový a on se na nás ohlížel a říkal nám třeba ať se vyhneme tomuhle, tamtomu, ať uděláme tamto, ohlížel se na nás a říkal jestli jsme v pohodě, že je to náš první let na koštětí :D to byla hrozná sranda. A fakt to vypadalo jak kdybychom lítali na koštěti. No a pak jsem málem měla mrtvici :D. Já, největší posera a srab z pavouků na světě… No a doletěli jsme do Zapovězenýho lesa a byla tam scéna ze druhýho dílu - s PAVOUKAMA. A to už jsem věděla že je zle :D protože to už nebylo ani na tý obrazovce, ale byly tam fakt ty makety mezi stromama a pavučiny všude - no šílený. Byla jsem v takovym šoku, že jsem i zapomněla zavřít oči, takže jsem jen řvala "néééééééééé" a snažila jsem se propadnout sedačkou na druhou stranu, aby na mě nemohli :D. Kdybych nebyla v takovym šoku, tak snad i brečím. Šílený. Pak nás tam snažila mlátit Vrba Mlátička, honil nás drak, kterej na nás pustil i teplou páru jakože z pusy, tak to byl masakr docela. Pak tam byli mozkomorové, to bylo docela strašidelný, pak jsme hráli Famfrpál, no úplně super, super, super. Až na ty pavouky (i když vlastně i u nich, akorát v opačným slova smyslu) jsem celou dobu byla jen WOOOOOW! Nejlepší na světě. Jen škoda, že se muselo čekat tak dlouho, protože kdyby ne, tak bych šla alespoň ještě jednou. Ale bohužel. Došla jsme si alespoň pokoupit suvenýrky a pak už jsem šla prozkoumávat další části parku.
Byla jsem se podívat v Jurským parku, na volným pádu… Jelikož jsem tak trochu magor do horských drah, musela jsem samozřejmě vyzkoušet všechny :D. Takže jsem si vystála řadu na jednu, která se jmenovala HULK. A to bylo jakože dost masakr. Většina horských drah je taková, že vyjedou pomalu nahoru, pak je tam takovej přešup a teprve pak se spustí dolů. Tahle ale byla jiná a možná proto byla tak hustá, protože to prostě nikdo nečekal. Sice se zprvu rozjížděla hrozně pomalu, ale pak v půlce se rozjela v plný rychlosti a nahoře před tím sešupem vůbec nezastavovala. Málem jsme měla infarkt :D Pak navečer jsem opustila Island od Adventure a šla jsem do toho dalšího park, do Universal studios. Samozřejmě první, co jsem navštívila, byla horská dráha, kde se dalo vybrat, jaká hudba vám bude hrát celou jízdu, což bylo sice hrozně super, ale jelikož na výběr bylo tak 10 vteřin, tak já jsem si tam nestihla nic vybrat a měla jsem náhodnej výběr :D. No a pak už byla tma, tak jsem to šla jen trochu projít, hlavně už jsem byla utahaná. Šla jsem ještě na Mumii, to bylo taky super, byl tam jakože třeba vidět v dálce požár a uplně začlo hřát teplo, že to bylo jako bychom byli uplně u toho ohně.. No a pak i když jsem nechtěla, musela jsem už volat matce, aby pro mě dojeli. A tím teprve začla ta pravá sranda.

Byli jsme domluvení, že až skončím, zavolám jí, a ona pro mě dojede. Takže volám… A nic. Tako volám znova a stále nic. To už jsem začínala trochu panikařit. Tak teda volám Skřetovi. Haha, větší blbost jsem snad udělat už nemohla. Zkuste se domlouvat s někým, kdo nerozumí ničemu co říkáte a vy zas nerozumíte tomu, co on vám mumlá nazpátek. Přidejte k tomu, že tahle rádoby konverzace se odehrává na telefonu a v parku plným hudby. Vždycky jsem mu něco řekla a on jen "Cooooooooo?". Pak on mi něco řekl, já jsem si teda tak nějak domyslela, co že by to vlastně mohl mumlat, odpověděla jsem mu a on zase jen "Cooooooooo?". Jako měla jsem nerva jako blázen. Nakonec jsem teda jen pochopila, že host matce je blbě, otec tam není a on mi radí vzít si taxík. Jakože CO?? A pak mi to položil, hrdina. V tu chvíli jsem měla sto chutí rozdupat ten telefon na kousíčky :D. No jelikož už jsem neměla nervy na to, volat s ním znova, tak jsem mu jen napsala smsku, ať řekne otci až se vrátí, zda by pro mě nedojel, protože v žádným případě jsem si nechtěla brát taxíka, jelikož si myslím, že bych se asi nedoplatila a šla jsem čekat na vyzvedávací místo. Když pro mě ani za hodinu nikdo nedojel, začínala jsem panikařit trošku víc, byla mi zima a hlavně mi docházela baterka na telefonu. V tu chvíli už jsem byla tak 50/50 rozhodnutá, že si toho taxíka snad vezmu. Nakonec mi ale Skřet zavolal, že už jsou s otcem na cestě. Když jsme dorazili zpátky na hotel, čekali na mě s večeří, tak jsem se aspoň pořádně najedla po celým dni :D a pak už jsme jen koukali na televizi a šli spát :). Host matka prý zvracela, tak asi něco snědla, nebo tak. Né, že bych jí litovala, haha.
Ve čtvrtek jsme měli jet do toho Seaworldu, ale jelikož starší holce se nikam (zase!) nechtělo, zůstali jsme celej den na hotelu. Matka s mladší jela do obchoďáku, když se vrátili tak jsem dostala nakázáno vzít jí do hracího koutku v hotelu (alespoň tam měli zmrzlinu zadarmo :D) a takhle jsme nějak pronudili celej den. Večer bylo u hotelovýho bazénu představení Havajských tanečnic, což bylo docela dobrý. Ale seďte si u bazénu 2 hodiny, v docela pěkný kose :D. Volali pak i dobrovolníky, tak kdo samozřejmě nešel… Skřet. Jakože tak jsme se nenasmála už hooodně dlouho. Když tak s těma svýma malýma obtloustlýma nožičkama začal předvádět "něco hooodně vzdáleně podobnýho havajskýmu tanci", rozhodně to zlepšilo můj den :D. Jakože ale po dni, stráveným na hotelovým pokoji jsem byla přesvědčená, že tohle je teda dovolená za všechny prachy, haha (to jsem ještě netušila, co mě čeká dál).
Jelikož hlásili pro Orlando ochlazení a déšť, v pátek ráno jsme se přesunuli po čtyřhodinový jízdě autem, kdy jsem měla sto chutí vyskočit z okýnka na tu čtyřproudou dálnici, do Fort Lauderdale, města asi hodinu vzdálenýho od centra Miami. Zjištění, že bydlíme v Hiltonu, pro mě bylo zprvu překvapující, ale pak jsem si řekla "Michalo, že ty se tu vůbec ještě něčemu divíš." A pak už jsem si jen nechala odnýst zavazadla a ocitla jsem se v luxusním hotelovým pokoji - ve kterým jsme mimochodem trávila mnohem víc času, než bych chtěla. Fort Lauderdale bylo.. hezký :). Nebylo to to typický Miami, který znám z obrázků, ale zas to nebyla ani Itálie, kterou znám ze vzpomínek. Všude byly palmy a tuny lidí. Rodiče si jezdili po masážích, nákupech a já jsem hlídala. Když jsem nemusela hlídat, válela jsem se u moře, chodila jsem po pláži a užívala jsem si volnýho času. To, že moje host rodina za celej víkend nebyla ani jednou na pláži mě už vůbec nepřekvapovalo, to, že mi holky řekly, že nesnáší moře jakbysmet. Když jsem se je hodinu snažila přesvědčit, ať se mnou jdou alespoň k hotelovýmu bazénu, málem jsem radostí vyskočila do stropu, když řekly, že jo. Abych přihodila i nějakou vtipnou historku… Sedíme si tak na pokoji, když v tom přijde starší holka, že ucpala záchod. Tak jakože matka zavolala na pokojovou službu, že by potřebovala zvon a tak… Tak za chvilku někdo ťuká na dveře a za nima takovej krasavec, že jde teda opravit ten záchod. Matka mu ho chtěla vytrhnout z ruky, že to udělá sama… Ale on že ne, že je to jeho práce.. Tak teda šel, když v tom vyšla starší holka a všem v pokoji včetně toho kluka oznámila, že udělala tak velký hovno, že to ucpalo záchod :D. Kluk chudák nevěděl co na to říct a radši zmizel v koupelně. Byl tam snad pět minut a pak teda nám přišel oznámit, že je všechno v pohodě a můžeme záchod znovu používat :D. Zbytek víkendu jsme prožili tak nějak napůl v pokoji, napůl u bazénu - když se mi poštěstilo a v pondělí ráno jsme vyráželi zpátky do Orlanda, kde jsme měli strávit Silvestra a v úterý letět zpátky do Marylandu.

Silvestr jsem strávila na skypu s rodičema, textováním s holkama a čtením knížek. O půlnoci jsem se podívala na ohňostroj z okna (všichni už i spali), popřála jsem sama sobě Happy New Year a šla jsem taky spát :). Ráno pak přede mnou bylo krásných 8 hodin na letišti se Skřetem. Sice doteď nechápu, jak jsem to tam s ním mohla přežít, ale přežila jsem a pak už nás čekal večerní let zpátky, kde jsme každej seděl na opačný straně letadla (díky bohu jsem si tiskla letenku až druhá a změnila jsem si sedačku :D). Let byl taky vtipnej. Celou cestu jsem si poslouchala a byla jsem na notebooku… Do Baltimore jsme měli přilítat kolem půl 8 večer. Bylo nějak před sedmou a najednou se rozsvítilo, tak jsem si sundala sluchátka… A kapitán začal hlásit jakože ať uklidíme všechny elektronický zařízení a tak podobně a ať se připoutáme. Já teď úplně největšího nerva, že se něco stalo, něco se rozbilo a my spandem :D. No nakonec jsem zjistila, že jsme jen přiletěli o půl hodiny dřív a už přistáváme. Ale srdce jsem teda měla až v krku :D. Hlavně jsme celou cestu měli šílený turbulence a ještě mi zalehlo ucho, takže mě v něm píchalo ještě snad další dva dny. Když jsme doletěli do zasněženýho Marylandu, matka na nás čekala na letišti, absolvovali jsme asi hodinovou cestu zpátky a pak už jsem mohla oficiálně říct, že dovolená je za náma. Nebylo to nejlepší, ale nebylo to ani nejhorší. V rámci možností jsem si to užila jak jen to šlo, na zážitek z Harry Potter parku nikdy nezapomenu, ale zároveň můžu s klidnou duší říct, že už s nima nikam nepojedu ani zadarmo. Protože teda jednou bohatě stačilo.
Když jsem viděla, jak si holky váží toho, že jsou u moře tim stylem, že se nechtějí ani hnout z hotelovýho pokoje, do parků, kvůli kterým se tam především jelo se nechtěj ani podívat a podobně, hodně mě to sralo. My když jsme jezdili k moři s našima, vždycky jsme ráno odešli na pláž a byli jsme tam až do večera a večer se šlo zase do města. Prostě využívali jsme každou minutu. A tady? Hahaha. Tak jsme u moře, tak pojďme do obchoďáku :D. Koooomedie :) Ale tak teď už alespoň vím a za ten zážitek v Bradavicích jsem asi musela něco obětovat :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama