Jak jsem oslavila 5 měsíců v Americe a výlet za zvířátkama

30. dubna 2013 v 4:56 | Mish |  Amerika no.6
Po návratu z Floridy se tak nějak nic moc nedělo. Sněžilo, nesněžilo, byly prázdniny kvůli sněhu, kterej vlastně vůbec nebyl.. To byl ale mohl být samostatný odstavec - Amerika a sníh.



Američani prostě všechno HROZNĚ DĚSNĚ NEJVÍC prožívaj. Šílený. Tak nějak už jsem si zvykla (nebo jsem si to alespoň myslela), ale čekalo mě obrovský překvapení, když napadl sníh. Oni se začali chovat jak ŠÍLENÍ!!! A to doslova. Vím, že tady na to nejsou tak zvyklí jako my v Čechách, ale prokristapána, když napadne 1 CM SNĚHU, a oni všichni chodí s panikou v očích, že je venku KALAMITA, zavřou se školy, rodiče nejdou do práce a je pomalu i zákaz vyjíždění, to už je trochu moc. Takže se tak normálně začalo stávat, že škola byla odložená minimálně o dvě hodiny, nebo jí dokonce na celej den zavřeli. A tak jsem hlídala a hlídala a začala jsem nenávidět sněžný prázdniny, který jsem si v Čechách zbožně přála každou zimu. Vrchol všeho byl, když hlásili na odpoledne sněžení (asi 3 cm, víc jsme tu tuhle zimu vlastně ani neměli :D) a školy se zavřely o 3 hodiny dřív. Jakože CO???!!! Tou dobou jsem se vztekala a nadávala jsem na celou Ameriku, jak jen to šlo. Když se ale nad tím tak zamyslím, ani se nedivím, že to tak řeší. Kdyby totiž nebyli stupidní a neměli na autech celý rok jen letní gumy, protože si myslí, že jsou "obojetný", asi by s tím neměli problémy. Takhle se nemůžou divit, že je i 3 cm sněhu rozhodí. A to samý ty jejich žlutý "autobusy", což jsou v podstatě jen skořápky. Když jsem host matce říkala, že doma míváme třeba metr a půl sněhu a nic se neděje, div se z toho psychicky nezhroutila. Nechápala. Asi tak, jak já nechápala je.

20. ledna jsem oslavila 5. Měsíců. Jelikož už to byl skoro půl rok, muselo se to oslavit pořádnou párty…. A taky že byla. Moje první Americká párty v šatech a podpatcích, protože tady se to přece jinak nedělá, na kterou jsem vlastně ani nedošla. Nebudu tu popisovat svoje alkoholový stavy, takže jen tak ve zkratce. První Americká párty, na kterou jsem ani nedošla, začala úplně nevinně u Helči doma, protože její rodina byla pryč. Sešli jsme se 4 Češi, jedna Francouzska a jedna Němka, postupem večera se z toho stali pouze 4 Češi a ráno už jen tři. Danuš s Jirkou si dávali tequillu, já a Helča jsme pily Plzeň a já do toho slavnostně prohlašovala, že "já vodku pít nemůžu, protože po ní zvracim". Jelikož jsem byla hrozně hustá, začala jsem pít tequillu, kterou jsem v životě nepila. Po nějaký době si moji tequillový kamarádi začali dělat hot dogy. Blížilo se k devátý hodině a tak jsem se šla oblíct do těch slavných šatů a že vyrazíme. Jenže ejhle. Pořád jsem se cítila tak hrozně v pohodě. Naše evropský kamarádky odešly a já jsem byla v půlce příprav povolána na posledního panáka tequilly. A tak jsem si dala. A to bylo poslední, co si pamatuju. Na fotkách bylo devět hodin večer a já měla černo. Naštěstí jsem měla tolik rozumu, že jsem si nebrala svoje super nový lodičky na vražedným podpatku, ale jen baleríny. Myslím totiž, že bych jinak skončila se zlomenou nohou. Pak už mám jen matný vzpomínky, jak objímám záchodovou mísu a jak mě ukládají do postele. A tím moje super extra první americká párty skončila :D. V hlavě mi ještě zůstalo, že jsem ležela na zemi, ale když jsem se ptala, zda mě ukládali na zem, bylo mi řečeno, že ne. To znamená, že jsem pravděpodobně musela spadnout z postele. Awesome :D. Ráno jsem se vzbudila s největší kocovinou na světě, nevěděla jsem, kde jsem a nemohla jsem se pomalu ani pohnout. Když jsem u snídaně, ke který jsem ocenila pouze černý čaj zjistila, co že se to vlastně všechno dělo v průběhu toho mého "blackoutu", jen jsem se chytala za hlavu. Párty to byla dobrá. Jen škoda, že si z ní skoro nic nepamatuju. Každopádně větu "já vodku pít nemůžu, protože po ní zvracim", jsem si pak v koupelně během celýho dne vybavovala hodněkrát. Good job, Mikejla.


V neděli po tý slavný párty jsme pak jely s holkama do Washingtonský zoo, což bylo hodně zlý pro mě, která nemohla pomalu ani chodit. Ale zvládla jsem to. Pandy jsem neviděla, protože byly zalezlý, slony taky ne a žirafy tam nemaj :(. Takže pro mě dost zklamání, haha. V pavilonu "něčeho, co měly bejt POUZE mořský příšery" jsem dostala největší šok a myslím, že jsem hodně rychle vystřízlivěla. Tak si tam tak chodíme okolo těch akvárií, obdivujeme (v mým případě spíš říkáme "ježiš to je hnus") ty zvířátka… A já si tak jdu a jdu, dostávám se k akvárkům, kde byly ještěrky… A pak jen tak koukám kolem a najednou vidím chlápka, asi tak tři metry ode mě, jak drží nataženou ruku dlaní nahoru a v ní má OBROVSKÝHO NECHUTNÝHO CHLUPATÝHO HNUSNÝHO PAVOUKA. V tu chvíli jsem dostala největší záchvat paniky. Byla jsem v uzavřený místnosti, kde tři metry ode mě stál chlap s tímhle hnusem. Zdřevěněly mi nohy, chtělo se mi brečet a chtěla jsem hrozně utíkat. Jak jsem tak stála a nemohla jsem se ale ani pohnout, čekala jsem, že se každou chvílí objeví to monstrum někde pod mýma nohama v lepším případě, vyleze mi po těle v případě horším. Moje arachnofobie se prostě rozjela na plno a já se klepala ještě půl hodiny po tom, co jsem se odsud dokázala nějakým záhadným způsobem dostat pryč. Pak už jsme si došly jen na Frozen Yogurt a hurá spát. V pondělí nás totiž všechny čekaly dětičky, jako pokaždé :) Pondělní náladu mi pak zlepšilo video ze sobotní noci, kde jsem sice nebyla, ale pohled na Jirku, jak vidí restauraci s názvem Five Guys (prodávaj se tam burgery) a začne křičet "Heleeeee, Five Guys, to jsou teplouši, to je něco pro mě!!!", mi zlepšil den o 1000%.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sarka Sarka | 30. dubna 2013 v 5:13 | Reagovat

,,byly prázdniny kvůli sněhu, kterej vlastně vůbec nebyl.." :DDDDDD tak tohle dostalo :D We are living in America dude :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama