Srpen 2012

Let + školení ve Stamfordu

23. srpna 2012 v 5:55 | Mish |  Amerika no.1
Tak.. čím začít :)

Po loučení, o kterým se mi zatím asi nechce moc mluvit, jsme v pondělí s Léňou a Lenkou prošly pasovou kontrolou na pražskym letišti a začalo asi to největší dobrodružství, co jsem zatím zažila. Seděly jsme v restauraci a koukaly na letadla za sklem. Víte co byla sranda? Hrozně jsme se smály, když vyvolávali pořád nějaký jména. Jakože "paní xxx, dostavte se prosím k východu xxx, jinak budete vyloučena z přepravy". Ono to byla hrozná sranda :D. Bohužel (bohudík?) jsme ještě nevěděly ,co nás čeká :D. Prošly jsme dalšíma kontrolama (mimochodem, neříkejte, že vezete nějaký dárky, jinak budete muset vybalovat kufr kvůli RÁMEČKU NA FOTKU, pani vám ho celej rozebre, aby se ujistila že pod fotkou OPRAVDU NIC NEPAŠUJETE a potom vám ho vrátí zpátky... haha.) a šly jsme čekat k naší gate. Víte, už na pražskym letišti se dalo poznat, že je tam hrozně cizinců. Ani ne tak podle jazyku, ale spíš podle "chování". KDyž jsme seděly a čekaly, všude okolo byly tak 13tiletý "děti", který si tam jen tak seděly, iPhone, iPad, iPod, MacBook... :D Sranda prostě. Věděli jste že existuje modrej MacBook? :D MY jsme na to docela koukaly.. No a dostávám se k jádru věci. Ono je hrozná sranda poslouchat, jak vyvolávaj něčí jméno. Ovšem už skoro žádná sranda není, když to jméno co zní po celým letišti je vaše :D. Málem to tam se mnou seklo, když jsem slyšela, že teda se mám já a moje dvě spolucestující dostavit k přepážce. Šly jsme tam jak prvňačky, co něco provedly, no hrozná sranda. Za přepážkou seděl takovej týpek a jen nám povídá "Holky, vy vypadáte že se hrozně bojíte?".. Tak řikáme že jo, protože nevíme proč nás volal.. A on jen jestli už jsme někdy letěly v business class! :D Tak my jen že ne? A on je.. "No, tak dneska máte to štěstí!". Vzal nám letenky, vyměnil je za jiný a popřál nám pěknej let. No masakr. My prvně vůbec nevěděly.. :D Víte, jen tak si stojíte a čekáte řadu na economic class, víte, že máte sedět na trojce uprostřed a najednou vás zavolaj a řeknou vám, že "Nene, poletíte první třídou?". No fajn, přišly jsme tam, já v životě neletěla, takže to pro mě byl NESKUTEČNEJ ZÁŽITEK! Celou cestu až na JFK jsem seděla u okýnka.. Mega luxusní všechno.. Krásný sedačky, holky dostaly šampaňský na uvítanou, já teda "jen" džus :D, jelikož Amerika řiká že "není ti 21, máš smůlu", ale vůbec mi to nevadilo :). No a let? Největší zážitek :). Luxusní jídlo na talířkách, dva předkrmy, hlavní chod a jako dezert nejlepší zmrzlina, pak jsme asi dvě hodiny spaly, dostaly jsme polštáře, deky, klapky na oči :D. Sedačky jsme si mohly položit skoro do vodorovný polohy, takže si dovedete představti, jak krásně se mi spalo :). No parádička prostě. Každá jsme měly u svý sedačky vysunovací obrazovku s desítkama filmů, hrama, televizí, hudbou atp. No úžasný, úžasný, úžasný.

Když jsme přistávali na New Yorkem, bylo to něco neskutečnýho. Víte, když odlítáte z ČR, vidíte ty pole, louky, občas seskupení nějakejch domečků... Ale tady? Přistávali jsme a já koukala na všude samý domečky, dálnice, silnice, pak takový ty sídla mezi stromama... No nepopsatelný :) A pak když vidíte z okýnka u letadla jak na parkovišti stojí desítky žlutejch autobusů.. Tak si řeknete že jo, TOHLE je ta Amerika... :) JFK letiště je neskutečně veliký. Když jsme přistáli, jeli jsme letištním autobusem a pak nastala ta "slavná" imigrační kontrola. Asi to je opravdu o tom, na koho narazíte. Ale u nás to bylo nejvíc v pohodě. Byl tam týpek, mě se akorát ptal o kolik se budu starat dětí a jak jsou starý, když jsem mu to řekla, akorát se mi smál že teda budu hodně busy :D Tak jsem mu říkala že holky budou chodit do školy a on že teda v pohodě, že to bude oká. Dal mi tři razítka a Enjoy!. Takže žádná hrůza, jak jsme se toho obávaly, to fakt nebyla. Možná to záleží na člověku, těžko říct... Ale jsem ráda, že to probíhalo takhle hladce :). Pak jsme si už šly vyzvednout kufry, prošly jsme poslední kontrolou a šly jsme čekat na někoho z agentury. V hale jsme pak nabraly ještě další holky a frčely jsme si do hotelu ve Stamfordu :). Po cestě jsme viděly obrysy mrakodrapů. Nepopsatelný prostě. Nedovedu si představit a hrozně moc se těším na to, až budu na Manhattanu.

A školení? Jsem na pokoji s brazilkou a němkou, obě dvě jsou hrozně moc v pohodě, tak snad to bude dobrý i dál. Budou asi 40 minut ode mě, takže doufám, že se občas budem i potkávat. Naše pani přednášečka (:D) je horzně vtipná, pořád nám vypráví nějaký historky, ale už je to dlouhý.. Včera jsme probíraly život v Americe, chování Američanů, co čekat od nich, co oni budou čekat od nás a tak, tak to byla zábava a fakt mě to bavilo.. Ale dnešní první pomoc a podobně už prostě žádná sranda nebyla. A ono seďte si celej den na zadku a poslouchejte.. Když zezadu slyšíte šprechtit němky.. zleva slyšíte češtinu.. a snažíte se soustředit na angličtinu.. a do toho jetlag a neskutečná únava :D. Věřte mi, že v tu chvílí házim ty nejvíc hnusný pohledy do zadních řad, aby ty němky KONEČNĚ zavřely ústa a byly zticha. Bohužel to nefunguje. No, alespoň se snažim :D.

A Amerika? ... What to say... Je to tu prostě jiný :) Ale dobře jiný. Lidi jsou tu milý. Vejdete do obchodu a lidi se vás ptají, jak se máte a s čím vám můžou pomoct. To se u nás vidí málokde. Včera jsme šly s holkama do Targetu a ptaly jsme se na cestu a ten chlap nás málem dovedl až tam, jak se strachoval, abysme nezabloudily. V Čechách vás občas i naschvál pošlou špatnym směrem :D. Nastoupíte do výtahu a lidi vás pozdraví a chtěj s váma konverzovat. Přesně jak nám říkali na školení.. "Americans talk and talk and talk and talk and talk and talk."

Zítra odjíždíme k rodinám a z toho mám trochu obavy. Ale snad to bude zatim tak awesome, jako všechno ostatní :) Tak mi držte palce :)) A já se zas ozvu :)

AMERICA, here I am!

22. srpna 2012 v 4:31 | Mish |  Amerika no.1

Hahaaa, AMERIKO, JSEM TADY! :D

Je to neskutečný, neuvěřitelný, úžasný!
Právě jsme ve Stamfordu, CT na školení, let byl nejvíc skvělej a všechno je tu prostě jen "WOW" a "OH MY GOD!"

Víc zatím nejsem schopná psát, jetlag na mě dneska dopadl a jsem ráda, že udržím oči :D Tak si zatím úžívejte kdekoliv jste a nebojte, ozvu se co nejdřív :))

Goodbye, Czech Republic!

19. srpna 2012 v 22:50 | Mish |  Před odletem
NESKUTEČNÝ! Jak rychle to uteklo...

Milý čtenáři, tak já se s vámi loučím :)) Zítra okolo osmý odjíždíme směr Praha Ruzyně a ve 13:25 hurá do NYC!
Dneska se mi úspěšně podařilo zabalit, závěrečná váha zní 21 kilo velký kufr a 10 kilo příručák (snad ho nebudou vážit, protože odmítám z něj něco vyndavat :D) + kabelka s věcma do letadla a notebookem.

Takže hádám, že další článek bude už z NYC :)

Well... DREAMS COME TRUE! :)))



Jinak teda musím vám sem dát fotky ze dvou nejlepších rozluček s těma nejlepšíma lidma na světě :))





FLIGHT DETAILS!!!

8. srpna 2012 v 17:09 | Mish |  Před odletem
ANO, ANO, ANO!!!

Dneska už jsem tu skoro brečela, že ještě pořád nevím letenku a jestli na mě nedejbože nezapomněli (ano, i takové hororové scénáře mám) ale nakonec JE TO TU!

Ambasáda

8. srpna 2012 v 11:15 | Mish |  Před odletem
Tak... Omlouvám se, že o ambasádě, na kterou jsem byla objednaná 17. července píšu až teď, ale tak nějak nebyl na nic čas..

Takže jak už jsme zmiňovala v předchozím článku, den předtím jsem spala v Praze, abych nemusela vstávat v nějakou nekřesťanskou hodinu (protože to by mě nejspíš zabilo, haha). Na ambasádu jsme měly jít v silné čtyřce, s Léňou, Marťou a Majdou :). Sraz byl někde v ulici před ambasádou, kterou jsem se bála že nenajdu, ale bylo to překvapivě v klidu :). Čekala jsem na druhé straně ulice na Majdu a když dorazila, bylo to jako bysme se znaly už věčnost = pusy se nám nezastavily :D. Mezitím, co jsme čekaly ještě na Léňu a Marťu, přišel k nám pán z ochranky, jako co tu děláme, jestli jdeme na ambasádu a že pokud jo, tak že se čeká na druhý straně ulice :D. Tak jsme ho ujistily, že teda opravdu na ambasádu jdeme (a že nemáme žádný postranní úmysly :D), ale že ještě čekáme na další dvě holky. Tak ho to pravděpodobně uklidnilo, zjistil, že nepatříme do žádný teroristický skupiny a zase se vzdálil. Po chvilce dorazily i holky a mohly jsme jít čekat do řady.

Schůzku jsme měly objednanou na 8:15, v řadě na chodníku nás stálo tak 20 :D ale okáá.. Postupně po dvou si nás pás hledal na papíře, odškrátval si naše jména a pouštěl nás dovnitř. Tam jsme musely vyndat všechnu elektroniku... Tak vyndavám foťák.. "Slečno, nemáte tam ještě něco? Třeba sluchátka..." "Jooo, ještě sluchátka..." Tak vyndavám sluchátka... "A ještě něco? Třeba nabíječku?" (Jelikož jsem spala v Praze, tak jsem tam měla i nabíječku na mobil.) "No, nabíječku mám taky..." A začlo moje snad HODINOVÝ hrabošení v kabelce. JElikož mám takovou tu kabelku VAK, do který se vejde milion věcí + připočtěte si k tomu, že jsem nespala na noc doma, takže jsem měla i věci na spaní, kosmetiku, knížku, pití atd..., tak jsem hrabala jak hraboš, rudá až kdesi, za mnou se tvořila řada.. Ale JUCH, našla jsem jí. Tak jsem vše odevzdala, sundala jsem si pásek a prošla jsem rámem (díky bohu už to bylo v pohodě). Pak jsem ještě musela vyndavat deodorant, ale už to bylo všechno, dostala jsem návštěvnickou kartičku a mohly jsme pokračovat do prvního patra.

Prvně jsem musely k prvnímu okýnku - s anglicky mluvícím pánem, tam jsme odevzdaly všechny potřebný věci a zase jsme šly čekat. Pak zavolaly naše jméno a šly jsme k druhýmu okýnku, kde jsme platily poplatek za vízum - já ho platila v korunách, takže to bylo nějak 3360,-, holky platily v dolarech, takže 160USD. Pak už jsme se posadily do čekárny na vedlejší straně a čekaly na pohovor. Naše jména vyhlašoval američan, takže bylo docela těžký pochytit, zda už nás volá nebo ne :D. Ještě tam bylo plno lidí, takže tam byl i hluk.. Ale zvládly jsme to. Při čekání jsme potkaly ještě další dvě au pair, tak jsme kecaly a rychle to uteklo. Když vyhlásili moje jméno, tak jsem šla k okýnku, kde byl hrozně sympatickej američan :). Prvně jsem dávala otisky prstů, 4 prsty levý ruky, 4 prsty pravý ruky a pak oba palce. Pak jsme se začli bavit (anglicky) a ptal se mě jestli už jsem byla v USA, proč se tam chystám, kde budu bydlet, o kolik dětí se budu starat, jak jsou staří, co jsem studovala za školu a co se chystám dělat až se vrátim :). Holek se ještě ptal na jejich zkušenosti s dětma, ale to mě ne. Byl hrozně milej a bylo mu výborně rozumět. Pak mi ještě popřál krásnej rok v USA, vrátil mi papíry, nechal si pas a to bylo všechno. Celkově jsme na ambasádě strávily tak 45 minut. Ono je asi opravdu výhoda, si pohovor objednat hned na ranní hodiny :). Když jsme odcházely, tak už tam bylo mega lidí. Takže holky, OPRAVDU se není čeho bát. MY z toho byly docela vyklepaný, ale vůbec neni proč. :) Hlavně jim tam neříkejte, že v USA chcete zůstat :D. To by mohl být docela problém asi :D.

Po ambasádě jsme šly ještě na kafe do Starbucks, pokecaly jsme, modlily jsme se za stejný lety, pokochaly se Prahou na Karlově mostě a pak se Léňa s Marťou odpojily a já s Majdou si zašla ještě na oběd. Povím vám, fakt mě mrzí, že bude tak daleko ode mě :( :)

No.. Takže tolik k ambasádě :)