Jak to všechno začalo, aneb povinný článek na úvod musí být.

11. února 2012 v 15:30 | Mish |  Dlouhé začátky
Dovolte mi se představit.
Říkají mi Michaelo, Míšo nebo Miš, a už skoro devatenáct let se snažím plnit si sny.




Víte, když jsem byla na základní škole, bylo to devět nejlepších let života. Milovala jsem (a stále to trvá) ty lidi, které jsem měla ve třídě, byli jsme bezvadná parta, já jsem si proplouvala se samýma jedničkama bez sebemenší práce, nedejbože abych se snad učila. Koukala jsem na Americké filmy a říkala jsem si: "Jó, to jednou, až vystuduju vejšku, to se tam pak všude podívám, třeba tam budu i bydlet." Jenže pak přišel Háček s velkým H. V 15ti letech jsem přestoupila na gympl a nic už nebylo tak fajn. Zjistila jsem, že pokud chci vystudovat tu "vejšku", jak jsem si říkala na základce, budu se muset začít opravdu učit a tvrdě makat. A jelikož jsem po prvním probrečeném půl roce zjistila, že i když se budu učit, stejně nikdy ty jedničky už mít nebudu (přiznejme si to narovinu, jsou tam lepší než já), jak by řekla Miška, zvolila jsem tu jednodušší cestu, a to jenom prolouvat. Ty "skoročtyřiroky" jsem přežila, možná s menšíma újmama na zdraví, a je přede mnou to, co právě teď považuji za jedinou překážku do té vysněné Ameriky.

Maturita.

2. května 2012 mě čekají písemné testy z Češtiny.
3. května 2012 mě čekají písemné testy z Angličtiny.
A od 28. května do 1. června 2012 mě čeká ústní. Maturuju z češtiny, z angličtiny, ze zeměpisu, ze základů společenských věd a z hudebky. (Tímto děkuji našemu panu řediteli, že nám dává tu "příležitost mít to nejlepší vzdělání a maturovat z PĚTI předmětů". Fakt dík, Mirku!)
Takže tímto vás všechny úkoluju, abyste mi drželi všechny palce co máte! :))

No, ale k názvu článku. Jak že to vlastně všechno začalo...
Bylo září 2011, já byla nadšená z "dovolený" v Římě a horko těžko jsem se v neděli dokopávala k učení tak milovaného dějepisu. Tzn. surfovala jsem po internetu jak jen to šlo :D. A v tom se to stalo. Narazila jsem na svůj ÚPLNĚ PRVNÍ AU-PAIR BLOG. Bylo to blog Janiny, tehdejší au-pair v Tennessee, v současné době už ex-au-pair. Přečetla jsem si asi první dva aktuální články a jediný co mě napadalo bylo "PÁNI!". Vlezla jsem si do archivu a začla jsem číst od úplných začítků a prvních článků. Četla jsem celé dopoledne, odpoledne, večer. Šla jsem spát někdy kolem půlnoci a druhý den ve škole jsem se netěšila na nic jiného, než že přijedu domů a budu moct všechno dočíst. A tohle prosím, to byl ten zlom. A tímhle, tím to všechno opravdu začalo. A pak, pak začal kolotoč. Probdělý noci u dalších blogů, představy, fantazie, nekonečně dlouhý povídání o celém tomhle "bláznovství" s Vendul atd..
A pak měsíce ubíhaly a ubíhaly, a já nacházela další a další blogy. Trávila jsem u nich čím dál tím víc času, fandila jsem holkách, které se třeba teprve chystaly a ve skrytu duše jsem každou minutou přemýšlela, jestli do toho taky jít. Měla jsem tak milion stavů ANO X NE, které určitě holky au-pairky znáte. A pak byl Silvestr, a já po novoročním přípitku začala říkat kamarádům, že příští Silvestr s nima nebudu. Na otázku "Proč?" jsem odpovídala tak, že "Protože příští Silvestr už budu v AMERICE!"
Protože ano, chci jít studovat dál, ale vím, že když bych neodjela teď, neodjedu nikdy. A kdy se mi naskytne příležitost, žít rok v té mojí vysněné Americe v podstatě za pár korun? Kdy jindy budu mít možnost tam jet jako mladá holka bez závazků? Řekla bych, že nikdy.
Takže vážení a milí, po maturitě si sbalím kufříček a pojedu do Ameriky!
.. a né že ne!
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama